The Life Docc.

The Life Docc natáčí skutečné příběhy lidí, které není běžně slyšet, hlavně seniorů a lidí v těžké situaci. Videa vycházejí na sociálních sítích.

Web proto neslouží k jejich sledování. Lidé na něj chodí, když chtějí projekt podpořit nebo když mají tip na příběh.

Celý web se vejde na jednu stránku se dvěma jasnými cíli. Je na ní formulář pro lidi, kteří chtějí poslat příběh někoho blízkého, a sekce pro dárce s číslem účtu a QR kódem, aby se dalo přispět z telefonu během chvíle.

Mezi nimi jsou zmínky v médiích. Kdo žádá o peníze i o důvěru, musí se mít čím prokázat, a právě na tom tady záleží nejvíc.

Úvod je tmavý, skoro černý, a oba autoři na fotce míří mikrofony na diváka. Dopadá na ně modré světlo a stejná modrá se pak vrací v kurzívě nadpisu, v drobných popiscích a v linkách mezi sekcemi. Modrá působí klidně a vážně, což se k příběhům seniorů a lidí v nesnázích hodí víc než cokoli křiklavého.

Nadpisy jsme vysadili patkovým písmem, které připomíná titulky dokumentu, a text pod nimi jednoduchým bezpatkovým, aby se dobře četl. Po tmavém úvodu následují světlé plochy s fotkami z natáčení. Jsou to obyčejné snímky z telefonu s ručně psanými vzkazy a nechali jsme je tak, protože lidé projektu věří právě proto, že nic nepřikrášluje.

Z menu se skáče rovnou na jednotlivé části stránky: příběh, fotky, média, video, podpora a kontakt. Kdo přijde z Instagramu nebo TikToku, drží většinou v ruce telefon a k podpoře se dostane jedním klepnutím. Odkazy na sociální sítě jsou přímo v hlavičce, protože právě tam lidé videa sledují.

Fotogalerie se posouvá šipkami i prstem a nahoře ukazuje, kolikátý snímek zrovna vidíte. Ukázkové video jsme vložili přímo na stránku, aby nový návštěvník viděl, o co v projektu jde, a nemusel kvůli tomu odcházet jinam. Formulář na konci chce jen jméno, e-mail a pár vět o příběhu, nic víc.